Řečeno v novozákonním jazyce nezačíná se zákonem, ale evangeliem.
Po kerygmatu následuje parenesis, po ohlašování napomenutí. Důležité je pořadí, které je třeba dodržovat v životě a ohlašování, kde je třeba začít, protože, jak řekl již svatý Řehoř Veliký, „k víře se nepřichází tím, že začne od ctností, ale k ctnostem se přichází tím, že začne od víry .“
Každá evangelizační iniciativa, která chce začít reformou společenských zvyklostí a nesnažila by se nejprve změnit lidská srdce, je odsouzena skončit v nicotě, nebo ještě hůře, v politice.
1. čtení – Ez 47,1-9.12; Žl 46; Evangelium – Jan 5,1-3a.5-16
Komentář k Jan 5,1-3a.5-16:
Ježíš sám oslovuje toho, který ani nemá sílu přiblížit se k léčivé vodě. Nezazlívám někdy představitelům církve přílišnou vstřícnost a jejich pochopení pro odstrkované?
Během trhu se jeden vesničan zastavil na jídlo v přeplněné hospodě, kde se obvykle scházel „výkvět“ města. Vesničan si našel volné místo u stolu, u kterého už seděli jiní strávníci. Objednal si jídlo, a když mu ho hospodský donesl, udělal kříž a nahlas se pomodlil. Ti, co s ním seděli u stolu, ho pozorovali s posměškem a jeden z nich se ho zeptal: „U vás doma to takhle děláte? U vás se fakt všichni modlí?“ Vesničan, který už začal klidně jíst, mu odpověděl: „Ne, u nás se taky všichni nemodlí.“ Mladík se ušklíbl: „Ach ták! A kdopak se vám to nemodlí?“ „No,“ pokračoval vesničan během jídla, „tak například prasata, osel a vůl.“
