Lidé se tak domnívají, že najít Boha znamená stát se přísnějším,
s více pravidly..., když uvidíme náznaky této rigidity,
řekněme si: to je modla, to není Bůh.
Boží slovo nás mění.
Rigidita nás nemění, ta nás uzavírá.
Hab 1,2-3; 2,2-4; Žalm 95; 2 Tim 1,6-8.13-14 Lk 17,5-10
Nemalá část evangelia se skládá z drobných výroků, které autoři poskládali v různém pořadí a vložili do textu. Tak si počíná i svatý Lukáš. Výrok o víře šokuje. Copak apoštolové nenásledují Krista, protože v něj uvěřili? Pán naznačuje, že o víru je třeba se opřít. Vložit důvěru do toho, co jsme vírou přijali. Nikdo by neporoučel stromu, aby se přesadil. Rozumově ví, že to je nesmysl. Pokud ale víra vede člověka ke krokům, které jsou za hranou běžné zkušenosti, je třeba ji brát vážně. Je třeba rozvažovat na jedné straně s velkou pokorou služebníků, kteří si Boha váží, a na druhé straně s důvěrou dítěte, které spoléhá na Nebeského Otce. Pán tedy necílí na nesmyslné či pomatené jednání. Ale poukazuje na ochotu opřít se o víru, protože víra zmůže velmi mnoho.
V židovské čtvrti zastaví auto kvůli poruše zastaví. Majitel vozu ani nikdo z kolemjdoucích si s ním neví rady. Nakonec zavolají místního klempíře. Ten zvedne kapotu, párkrát klepne kladívkem a vůz bez problémů nastartuje. „Co jsem dlužen?“ ptá se majitel vozu. „Tisíc korun.“ Majiteli auta se to nezdá a požaduje řádný účet. Klempíř sedne a napíše: „Tři rány kladívkem – 10 korun, věděl kam – 990 korun, celkem – 1000 korun.“
