Kostel Stětí sv. Jana Křtitele v Hostivaři

HISTORIE KOSTELA STĚTÍ SV. JANA KŘTITELE V HOSTIVAŘI

Kostel stojí v historickém jádru Hostivaře. První písemná zmínka o Hostivaři v Kosmově kronice se vztahuje k roku 1068. Roku 1132 byla ves Hostivař věnována špitálu Sázavského kláštera. Klášteru ji odkázala tehdejší majitelka paní Přibyslava, která zemřela bez přímých dědiců. Tato žena je první historicky písemně doloženou českou poutnicí (podnikla pouť do Svaté země), což je zaznamenáno v souvislosti s jejím odkazem Sázavskému klášteru v klášterní kronice. Pravděpodobný vznik kostela lze datovat do 11. až 12. století.

Základ kostela je románského původu. Nejstarší částí kostela je půlkruhová apsida zaklenutá konchou s třemi románskými okénky. Stavební zajímavostí apsidy jsou tři hranaté poměrně nízko umístěné výklenky (původní podlaha byla více než o metr níže než nyní).

Za povšimnutí stojí kamenný, románský, vítězný oblouk. Z konce 13. století pochází výmalba apsidy, která byla odkryta v letech 2007-2009. Ústředním motivem je Kristus ve slávě (Maiestas domini). Z každé strany je postava anděla přidržujícího mandrolu. Trůnící Kristus šlape po baziliškovi a lvíčeti, symboly zla. Okolo jsou atributy evangelistů: sv. Jana (orel), sv. Lukáše (býk), sv.  Marka (lev) a sv. Matouše (anděl). Pod mandorlou probíhá dekorativní pás s 11 medailony korunovaných hlav. Podél východního okna stojí sv. Jan Křtitel s medailonem a téměř nedochovaným Beránkem, na kterého ukazuje prstem. Proti němu stojí sv. Vojtěch s mitrou na hlavě, v pravé ruce drží berlu a v levici knihu. V ostění východního okna je namalována vlevo sv. Kateřina s kolem, proti ní umístil malíř druhou svatou pannu, která drží mučednickou palmu. Do ostění severního okna situoval malíř sv. Petra a Pavla. Jižní okno se v původní podobě nedochovalo, vpravo od něj na okraji konchy stála pravděpodobně další světice zachovaná jen torzálně. V nejspodnějším pásu maleb je znázorněno narození Krista.

Při úpravách kostela ve 13. století byl postaven okolo roku 1250 ranně gotický portál vchodu na severní straně kostela, který byl později zazděn. Hostivařský chrám byl podle všeho ve 13. století Sázavským klášterem přestavěn do podoby, kterou má v podstatě dodnes.

O existenci Hostivařské farnosti je první písemná zmínka roku 1352, vztahující se k papežskému desátku. V roce 1402 se zřizoval nový oltářní stůl, do kterého se zazdila pamětní listina popisující posvěcení oltáře. Tato listina byla nalezena při zřízení dalšího oltářního stolu koncem 19. století.

Současný obětní stůl pochází z novorománského bočního oltáře.  Ve stropu před apsidou visí věčné světlo, které je zatepla zlaceno pravým zlatem. Na levé straně vedle apsidy je dřevěná socha sv. Jana Křtitele, po pravé je socha Panny Marie Pomocnice křesťanů. Pod ní je křtitelnice ze sliveneckého mramoru (z 18. století). V kostelních oknech jsou umístěny skleněné vitráže z konce 20. let 20. století. Pod okny je křížová cesta ze začátku 20. století. Jedná se o dílenskou práci malovanou na plátně.

Kostelní lavice jsou provedeny v barokních tvarech. Varhanní kůr podpírá zděný oblouk, podle tvaru je pravděpodobně románského původu. Zábradlí kůru zdobí tři dřevěné malované panely s atributy naděje, víry a lásky. Na kůru jsou umístěny varhany z konce 19. století. Pod kůrem stojí zpovědnice. Vedle vchodu do kostela je kropenka ze sliveneckého mramoru z 18. století ve tvaru mušle. Keramická dlažba v kostelní lodi pochází z konce 19. století.

Během 18. století byl kostel upravován: v apsidě byla proražena dvě boční kasulová okna, typická pro dobu vrcholného baroka. Byla přistavěna chrámová předsíň a sakristie a byl pořízen rokokový oltář. V barokním stylu byla postavena i sanktusní věžička s cibulovou bání. V té době vznikla i fara s hospodářským dvorem. Hřbitov, který obklopoval kostel byl zrušendle josefínských reforem. Současný hostivařský hřbitov byl zřízen na počátku 19. století.

Nedílnou součástí kostela je zvonice ze 16. století. Jedná se o dřevěnou stavbu na vysoké kamenné podezdívce. Většina trámové konstrukce zvonice je původní. Původní zvony z 19. století byly zrekvírovány pro vojenské účely v roce 1917. Náhradou za tyto zvony byly pořízeny v roce 1926 dva nové zvony, které byly zabaveny za 2. světové války. V současnosti ve zvonici visí dva zvony (Václav a Marie) z roku 1957.

Před hlavním vchodem kostela je umístěna litinová socha sv. Jana Nepomuckého z 2. poloviny 19. století. Poblíž zvonice stojí litinový kříž z první poloviny 19. století. V druhé polovině 19. století postupně probíhaly stavební úpravy kostela. Byly sníženy původní vysoké gotické štíty a postavena nynější sanktusní věž. V této věži jsou umístěny dva zvony. Větší zvon je z druhé poloviny 15. století, sloužil jako umíráček a menší zvon z 18. století se používal jako sanktusník.  V apsidě byly zazděny boční barokní okna a obnoveno středové románské okénko. V té době byl druhotně do zazděného gotického portálu při severní straně kostela umístěn renesanční náhrobní kámen. Na náhrobním kameni je znázorněna postava šlechtičny s dcerkou. Koncem 19. století byl do apsidy pořízen nový novorománský oltář, který je nyní umístěn v depozitáři.

V poslední době byla provedena rekonstrukce fasády kostela, komunitního centra, fary a farní stodoly.