Lidé se tak domnívají, že najít Boha znamená stát se přísnějším,
s více pravidly..., když uvidíme náznaky této rigidity,
řekněme si: to je modla, to není Bůh.
Boží slovo nás mění.
Rigidita nás nemění, ta nás uzavírá.
Hab 1,2-3; 2,2-4; Žalm 95; 2 Tim 1,6-8.13-14 Lk 17,5-10
Nemalá část evangelia se skládá z drobných výroků, které autoři poskládali v různém pořadí a vložili do textu. Tak si počíná i svatý Lukáš. Výrok o víře šokuje. Copak apoštolové nenásledují Krista, protože v něj uvěřili? Pán naznačuje, že o víru je třeba se opřít. Vložit důvěru do toho, co jsme vírou přijali. Nikdo by neporoučel stromu, aby se přesadil. Rozumově ví, že to je nesmysl. Pokud ale víra vede člověka ke krokům, které jsou za hranou běžné zkušenosti, je třeba ji brát vážně. Je třeba rozvažovat na jedné straně s velkou pokorou služebníků, kteří si Boha váží, a na druhé straně s důvěrou dítěte, které spoléhá na Nebeského Otce. Pán tedy necílí na nesmyslné či pomatené jednání. Ale poukazuje na ochotu opřít se o víru, protože víra zmůže velmi mnoho.
Jenda s Ferdou se hádali, kdo má na zahradě pěknější jablka. Když už to trvalo nějakou chvilku, Ferda se obrátil na podpatku, práskl dveřmi a byl pryč. Za chvíli se vrátil a Jendovi strčil pod nos jablko: „Vidíš, vidíš to?“ „To vidím, to je teda pěkný mrzák.“ „Tak vidíš! To je totiž z vaší zahrady.“
