Jiří Grygar je hostivařským farníkem od 80. let. Je astronomem, popularizátorem vědy a mimo jiné také zakladatelem Českého klubu skeptiků Sysifos. V letošním roce oslavil 85. narozeniny. Zeptali jsme se ho na jeho cestu víry, zkušenost vztahu víry a vědy nebo co si myslí o pravdě v dnešním světě. Dočtete se také několik vědeckých faktů o narození Ježíše Krista.
Jak dlouho jste vlastně hostivařským farníkem a jaké místo farnost ve Vašem životě
za tu dobu zaujala?
Do tehdy nového sídliště v Hostivaři jsme se přestěhovali v létě 1982. Tehdy to bylo docela pusté místo bez infrastruktury, kde nebyl žádný obchod, pošta, zdravotní středisko atd. Nejvíc mne proto potěšil objev hostivařského kostela, který je tak blízko, co by kamenem dohodil. To mne s tím pustým sídlištěm okamžitě smířilo. V době našeho příchodu zde působil ThDr. Václav Wolf, který souběžně vyučoval v katolickém
semináři v Litoměřicích. Jeho kázání v našem kostelíčku mi imponovala a dost brzo jsme se spřátelili. Byl jsem tehdy redaktorem věstníku Čs. astronomické společnosti a každé tři roky jsme organizovali panelové diskuse na témata, která byla věnována třeba interakci mezi astronomií a fyzikou, ale také mezi astronomií a uměním atd. V listopadu r. 1988 jsme měli téma Astronomie a filosofie. Na tento panel jsem P. Wolfa pozval a jeho erudice ve filosofii byla v debatě očividná. Po převratu v r. 1990 začal ThDr. Wolf opět přednášet na katolické teologické fakultě, a tím se mi ovšem vzdálil, protože působil na opačném konci Prahy.
Pro mou účast v životě naší farnosti sehrál významnou roli příchod polského kněze Krzysztofa Lacha. Byl jsem zvolen do farní rady laiků a v r. 2000 jsem na jeho žádost 28. 2. proslovil na faře přednášku: Přelom tisíciletí: hrozba – nebo naděje. Bylo to v době, kdy se začaly i v seriózních sdělovacích prostředcích objevovat hlášky o blížícím se konci světa. Mezitím jsem se dostal do mnoha funkcí mimo svou hlavní odbornost, například předseda Rady České televize, předseda České astronomické společnosti, předseda Učené společnosti ČR atd., takže jsem musel svou činnost ve Farní radě opustit. Přesto však někdy od toho roku 2000 jsem začal s více méně pravidelnými vánočními přednáškami na astronomická, ale i věroučná témata.
semináři v Litoměřicích. Jeho kázání v našem kostelíčku mi imponovala a dost brzo jsme se spřátelili. Byl jsem tehdy redaktorem věstníku Čs. astronomické společnosti a každé tři roky jsme organizovali panelové diskuse na témata, která byla věnována třeba interakci mezi astronomií a fyzikou, ale také mezi astronomií a uměním atd. V listopadu r. 1988 jsme měli téma Astronomie a filosofie. Na tento panel jsem P. Wolfa pozval a jeho erudice ve filosofii byla v debatě očividná. Po převratu v r. 1990 začal ThDr. Wolf opět přednášet na katolické teologické fakultě, a tím se mi ovšem vzdálil, protože působil na opačném konci Prahy.
Pro mou účast v životě naší farnosti sehrál významnou roli příchod polského kněze Krzysztofa Lacha. Byl jsem zvolen do farní rady laiků a v r. 2000 jsem na jeho žádost 28. 2. proslovil na faře přednášku: Přelom tisíciletí: hrozba – nebo naděje. Bylo to v době, kdy se začaly i v seriózních sdělovacích prostředcích objevovat hlášky o blížícím se konci světa. Mezitím jsem se dostal do mnoha funkcí mimo svou hlavní odbornost, například předseda Rady České televize, předseda České astronomické společnosti, předseda Učené společnosti ČR atd., takže jsem musel svou činnost ve Farní radě opustit. Přesto však někdy od toho roku 2000 jsem začal s více méně pravidelnými vánočními přednáškami na astronomická, ale i věroučná témata.
Jakou roli ve Vašem životě, v životě člověka s vášní pro vědu a astronomii, hraje víra? Jak Vám to jde dohromady – věda a víra?
Vyrůstal jsem v katolické rodině a měl jsem štěstí na skvělé katechety už na obecné škole. K prvnímu sv. přijímání nás v Brně připravoval P. Albín Kvita (1915-1961), salvatorián, jenž byl po nástupu komunistického režimu odvlečen do sběrného tábora, později sice propuštěn, ale pak znovu zatýkán, až v r. 1961 měl být odsouzen kvůli tehdy trestnému vyučování mládeže v katolickém duchu. Po neuvěřitelně dlouhých a drsných výsleších se jeho zdravotní stav zhoršil, ale estébáci mu nedovolili hospitalizaci. Povolili ji teprve tehdy, když v krutých bolestech umíral. Jeho příklad oběti pro víru mne silně povzbudil. Na brněnském gymnáziu jsme
kupodivu měli nepovinné vyučování náboženství, které vedl skvělý katolický kněz P. Dominik Pecka (1895-1981). V hodinách náboženství nám mimo jiné přednášel o Mendelových pokusech, které otevřely moderní výzkum genetiky a také o teorii velkého třesku, kterou hned po formulaci obecné teorie relativity aplikoval na vesmír belgický kněz a matematik Georges Lemaître. I otec Pecka, který byl významným pedagogem,
teologem, sociologem a antropologem, byl podvakrát ve vězení kvůli svému školnímu působení. Co bylo kuriózní, že v té době byla Mendelova genetika a teorie velkého třesku vzniku vesmíru v podstatě komunisty zakázána jako buržoazní pavěda. Ve skutečnosti věda a náboženská víra se podporují jako dva pilíře, na nichž stojí smysluplná lidská existence. Pomatení komunisté s mnoha disciplínami vědy, které se
jim nehodily do krámu, beznadějně bojovali a prohráli. V Sovětském svazu byla genetika zakázána a řada sovětských genetiků skončila v gulazích, byl jim zabaven majetek, anebo byli popraveni. Totéž platilo pro sovětské astronomy, kteří uznávali teorii velkého třesku. Největší sovětská hvězdárna v tehdejším Leningradu tak přišla ještě před II. světovou válkou o většinu vědeckého personálu. U nás se zastánci genetiky a velkého třesku pouze vyhazovali z vědeckých institucí k lopatě. Když jsem začal v Brně studovat na Masarykově univerzitě matematiku a fyziku, tak rektor František Trávníček (specializací jazykovědec) uspořádal celostátní konferenci pod názvem: Proti reakčnímu mendelismu-morganismu ve vědě. Účast na této konferenci byla pro genetiky povinná.
kupodivu měli nepovinné vyučování náboženství, které vedl skvělý katolický kněz P. Dominik Pecka (1895-1981). V hodinách náboženství nám mimo jiné přednášel o Mendelových pokusech, které otevřely moderní výzkum genetiky a také o teorii velkého třesku, kterou hned po formulaci obecné teorie relativity aplikoval na vesmír belgický kněz a matematik Georges Lemaître. I otec Pecka, který byl významným pedagogem,
teologem, sociologem a antropologem, byl podvakrát ve vězení kvůli svému školnímu působení. Co bylo kuriózní, že v té době byla Mendelova genetika a teorie velkého třesku vzniku vesmíru v podstatě komunisty zakázána jako buržoazní pavěda. Ve skutečnosti věda a náboženská víra se podporují jako dva pilíře, na nichž stojí smysluplná lidská existence. Pomatení komunisté s mnoha disciplínami vědy, které se
jim nehodily do krámu, beznadějně bojovali a prohráli. V Sovětském svazu byla genetika zakázána a řada sovětských genetiků skončila v gulazích, byl jim zabaven majetek, anebo byli popraveni. Totéž platilo pro sovětské astronomy, kteří uznávali teorii velkého třesku. Největší sovětská hvězdárna v tehdejším Leningradu tak přišla ještě před II. světovou válkou o většinu vědeckého personálu. U nás se zastánci genetiky a velkého třesku pouze vyhazovali z vědeckých institucí k lopatě. Když jsem začal v Brně studovat na Masarykově univerzitě matematiku a fyziku, tak rektor František Trávníček (specializací jazykovědec) uspořádal celostátní konferenci pod názvem: Proti reakčnímu mendelismu-morganismu ve vědě. Účast na této konferenci byla pro genetiky povinná.
Co pro Vás znamená vánoční zázrak?
To je trochu zašmodrchaná historie. V Bibli se praví, že Ježíš se narodil ve chlévě pro dobytek, protože v útulku nebylo kvůli sčítání lidu místo. Jenže v evangeliích se praví, že pastýři se svými stády dleli v noci na pastvinách. Ježíš se tedy nemohl narodit v prosinci, kdy už je i v Palestině zima a tehdy by stáda už musela být ustájena. Ježíš se tedy musel narodit v teplejší roční době. Pak je tu příběh mudrců od východu, kteří viděli hvězdu, jež měla oznámit narození Spasitele. Ti mudrci přišli v karavaně přes obrovskou Núbijskou poušť, což jim s přípravami zabralo několik měsíců. Astronom Kepler, který působil v Praze na dvoře císaře Rudolfa II. našel možné vysvětlení: V r. 7 před počátkem našeho letopočtu se planety Jupiter a Saturn třikrát k sobě zdánlivě přiblížily. Poprvé v květnu, podruhé v září a potřetí ke konci roku. Mudrci byli patrně astrologové, kteří z pozorování pohybu planet vůči hvězdám usuzovali na to královské zrození. Mohli tedy doputovat do Jeruzaléma v září, ptali se krále Heroda, co o tom ví, ale on nevěděl nic. Herodes však zprávu konzultoval s židovskými zákoníky a ti citovali Bibli, že vévoda Izraele se má narodit v Betlémě, což je od Jeruzaléma, co by kamenem dohodil (cca 10 km). Herodes mudrce instruoval, aby Betlém prohledali a pověděli mu, kde je ten budoucí vévoda, aby se mu mohl Herodes také přijít poklonit. Jenže mudrci sice Ježíška našli, věnovali mu
dary, ale vyhnuli se na zpáteční cestě Jeruzalému. Když Herodes posléze poznal, že byl oklamán, nařídil pobít v Betlémě všechny chlapečky do věku dvou let. Jenže Herodes zemřel na jaře v r. -4, tedy před počátkem křesťanského kalendáře. Z toho jasně plyne, že Kristus se musel narodit dříve a velmi pravděpodobně se to narození odehrálo v r. -7. Musíme totiž uvážit, že ve starověku nebyla v Římě používána nula jako číslice a číslo,
takže po r. -1 následoval bezprostředně rok +1. Takže ten zázrak Božího narození se odehrál dříve a v příznivější roční době. To též znamená, že Ježíš zemřel na kříži ve věku 40 let.
dary, ale vyhnuli se na zpáteční cestě Jeruzalému. Když Herodes posléze poznal, že byl oklamán, nařídil pobít v Betlémě všechny chlapečky do věku dvou let. Jenže Herodes zemřel na jaře v r. -4, tedy před počátkem křesťanského kalendáře. Z toho jasně plyne, že Kristus se musel narodit dříve a velmi pravděpodobně se to narození odehrálo v r. -7. Musíme totiž uvážit, že ve starověku nebyla v Římě používána nula jako číslice a číslo,
takže po r. -1 následoval bezprostředně rok +1. Takže ten zázrak Božího narození se odehrál dříve a v příznivější roční době. To též znamená, že Ježíš zemřel na kříži ve věku 40 let.
Založil jste Český klub skeptiků Sysifos, který upozorňuje na různé iracionální, pseudovědecké či mylné názory a praktiky objevující se ve veřejném prostoru. Člověk dnes často slyší, že se nedá věřit ničemu – anebo z jiného konce – že „každý má svou pravdu“… A tak jako by se na pravdu vlastně rezignovalo. Je v dnešní době pro pravdu ještě místo? Jak na pravdu nerezignovat?
Pravda je v přírodě vždy jen jedna. Můžeme proti tomu protestovat, ale to je to jediné, co s tím můžeme dělat. Příroda se oklamat nedá. Lidé ano.
Z Vašich vystoupení je patrné nadšení pro zvídavost. Je to něco, co se dá pěstovat? Jak neztratit chuť dozvídat se?
Všimněte si, jak všechny malé děti jsou zvídavé. Mají silnou touhu, aby toho věděly už v útlém věku co nejvíc. Jejich mozky nasávají vědomosti jako houba vodu. Pak však děti vyrostou a část z nich zakrní. Jejich životy budou banální a přízemní. Naštěstí se v každé generaci najdou lidé, kteří si tu náruživou dětskou zvědavost uchovávají stále. Z nich pak vyrůstají vědci, technici, lékaři, filosofové, spisovatelé, umělci a další tvůrčí osobnosti včetně státníků.
